Jaký je vztah Lenky a dvojčat?

Lenka byla od prní chvíle miminky nadšená. Chtěla se vším pomáhat nebo dokoce dělat všechno sama. To samozřejmě nešlo, tak alespoň pomáhala držet lahvičku při krmení, vyhazovala špinavé a podávala čisté plínky a ze všeho nejraději chovala. Když si to poprvé vyžádala, posadili jsme ji do křesla a jednu z holek (myslím, že to byla Péťa, protože byla menší) jsme jí položili do klína a přidržovali ji. Lenka byla nadšená. Naštěstí nevyžadovala chování nijak dlouho, stačila jí chvilka. Naučila se miminko i docela dobře držet, takže jsme je nemuseli přidržovat, stačilo je kontrolovat. Alespoň jednu z holek si musela Lenka pochovat každý den. To si vždycky sedla do křesla a plácala se do stehýnek a říkala Pája. Pája pro ni v tu dobu bylo synonymem k miminku. Holky nerozlišovala, prostě obě byly Pája, protože to byla miminka. Hodně ráda se s nimi mazlila, lezla za nimi do sedaček a když byly holky někde položené, že k nim mohla, okamžitě si k nim lehala také, hladila je a muchlovala, až jsme ji museli krotit. Z počátku, když holky plakaly, rozplakala se taky. Snad měla pocit, že je miminkům ubližováno. Ale pak si nechala vysvětlit, že miminka pláčou, protože mají hlad a neumějí to říct. Od té doby se jim snažila vnucovat dudlíky, jenže ty holky nechtěly. Tak se je snažila utišit hračkou nebo houpáním autosedačkou a dost často měla úspěch.

Na druhou stranu se ale projevovala trochu žárlivost. Naštěstí jen mírně a jen tak, že co dělala miminka, to chtěla Lenka také. Začalo to večerním vážením na váze pro kojence, přidalo se chování jako při odříhávání, pak začala lézt holkám do sedaček, ale to jsme jí nechtěli dovolovat, protože na ně už byla těžká.

Někdy zase chtěla naopak, aby miminka dělala to samé co ona. Chtěla, aby holky běhaly po svých, ráda by je posadila na odrážedlo-motorku a když jsme řekli, že mají holky hlad, nabízela jim vlastní jídlo. Naštěstí ale nebyl problém jí vysvětlit, že na to jsou holky ještě malé.

Jakmile jsme začali pokládat dvojčátka na zem na podložku a dávali jsme jim hrazdičky na hraní, často si s nimi Lenka hrála, povídala jim, mazlila se s nimi, podávala jim hračky a některé jim zase brala. Také aktivně pomáhala při přebalování a koupání, podávala plínky, mastičku, olejíček do vody, odnášela špinavé plínky. Dokonce kontrolovala, jestli jsme na nic nezapomněli a pokud ano dokázala nám to razantně připomenout. Péťa s Pájou byly v její společnosti rády, jakmile se objevila v jejich zorném poli, začaly se usmívat a jakmile k nim přišla a věnovala se jim, smály se na celé kolo.

Když jsme začali Péťu s Pájou krmit lžičkou, přestala Lenka jíst sama a chtěla také krmit. Často jsme krmili všechny tři z jedné misky. Také se Lenka vrátila k večerním kaším, i když ne každý den, dávala si ji celkem často. Přestala v tu dobe ale zlobit s nočníkem a postupem času už chodila sama a čím dál více i na velký záchod. K holkám se chovala pozorně, mazlila se s nimi, dokázala je utišit jen svou přítomností a také, kdykoliv holky pofňukávaly, přišla k nim a utěšovala je nebo jim dávala hračky. Snažila se nás napodobovat i v tom, že když si začaly holky stoupat, tak jim dávala záchranu ručičkou za jejich zády nebo je za ručičku přidržovala. Přidržovala jim lahvičku při pití, po příchodu z venku je svlékala a snažila se je všelijak opečovávat. Někdy si s nimi hrála, ale častěji před nimi se svými hrami utíkala do výšky. Možná to bylo i tím, že už si hrála s hračkami, které byly pro holky nebezpečné (korálky, pastelky) a my jí opakovaly, že musí dávat pozor, aby se ty věci nedostaly holkám do rukou. Sama dokázala brzy rozlišit, co Péťa s Pájou můžou a co je pro ně moc malé a dokázala jim malou věc vyměnit za jinou, vhodnější.