Petra se narodila v únoru 2003 jako první z dvojčat. Byla to ona, komu se zachtělo na svět dříve. Byla sice výrazně menší než Pavla, ale měla po narození méně problémů, zejména s dýcháním. Bez podpory přístroje začala dýchat hned druhý den po narození. Infúzi s výživou měla ale déle než Pavla, a to asi čtyři dny. Stejně jako u Pavly se u ní projevila otevřená dučej v srdíčku, takže od šestého dne po narození byla léčena Ibuprofenem. Léčba částečně zabrala, dučej se začala uzavírat, ale ještě při propuštění z porodnice nebyla uzavřená úplně.
Díky tomu, že první dny, které trávila v inkubátoru, byla pokládána jen na bříško, začala velmi brzy zvedat hlavičku. Už během prvních čtrnácti dnů ji v leže na bříšku dokázala otočit ze strany na stranu, později ji už i chvilku udžela kousek nad podložkou. Od čtvrtého týdne jsme začali cvičit Vojtovou metodou. V osmi týdnech udržela hlavičku už celkem vysoko zvednutou a docela dlouho, začínala se rozhlížet kolem sebe. A někdy v tu dobu jsme se dočkali i prvních úsměvů. Ve čtyřech měsících už v poloze na bříšku rotovala po podložce, se zájmem se rozhlížela kolem sebe, chytala hračky a měla velmi ráda společnost. Několikrát za den už dokázala vydržet vzhůru a sledovat dění kolem sebe. Asi v polovině pátého měsíce začala uchopovat hračky sama a někdy i oběma ručkama zároveň. Některé z nich už začala i ochutnávat stejně jako svou pěstičku. V poloze na zádech se dokázala v mžiku otočit třeba i o 180°, ale stále nebyla dostatečně stabilní, takže se točila na bok. V pěti měsících se uměla smát nahlas. V pěti a půl měsících se poprvé přetočila na bříško, nejdříve nalevo a několik dní nato i napravo. Také si začala cpát kolínka pod bříško, ale protože se ještě neuměla vzepřít na ručičkách, nebylo to zrovna to nejlepší, co by mohla dělat. Neudržela rovnováhu a padala na bok. V šesti měsících začala být velmi aktivní a živá, nedala se téměř udržet, v autosedačce jsme ji museli co nejrychleji kšírovat, jinak se v mžiku otáčela na bříško nebo vyklouzla ze sedačky ven. V sedmi měsících se naučila plazit, takže získala navrch nad sestřičkou, protože jí kdykoliv kamkoliv s čímkoliv utekla. V osmi měsících uměla klečet, ale museli jsme jí nejdříve ukázat, jak na to. Lézt ale začala až v deseti měsících, protože jí do té doby stačilo plazení. O měsíc dříve se ale začala stavět na nožičky a také hodně padat, protože se pouštěla a neudržela se. Nakonec nám vypomohlo chodítko, i když jsme se mu původně chtěli vyhnout, ale byla to pro nás jistota, že si Péťa neublíží, když se zrovna budeme muset věnovat Páje. Péťa velmi brzy stoj zdokonalila, dokázala si stoupnout i jen opřením se o stěnu a ve stoje se udržela s přidržováním se jen jednou rukou. Kolem jedenáctého měsíce si začala sedat mezi paty a tak měla obě ručičky volné k hraní, ke klasickému sedu to mělo ale ještě hodně daleko. Koncem devátého měsíce jsme přešli už jen na jedno spaní přes den a v půlce jedenáctého jsme začali ukládat na noc tak, že jsme Péťu položili a odešli jsme, což zafungovalo velmi rychle a tak se brzy naučila usínat sama a budila se jen jednou za noc na mléko.
První dny byla krmená cizím mateřským mlékem injekční stříkačkou do sondy v žaludku a ještě měla doplňující výživu z infúze. Po týdnu už se sama snažila sát teď už maminčino mléko ze stříkačky a co nevypila sama, bylo jí dokrmeno přes sondu. Také se zkoušela přisát k prsu, ale zatím bezúspěšně. Po třech týdnech jsme začaly trénovat kojení, ale moc to nešlo, tak jsme si pomohly kloboučkem. Pak už netrvalo dlouho a dokázala si vysát celou dávku. A díky tomu, že jsme kojily s kloboučkem, nebyl problém ji případně dokrmit z lahvičky. Po příchodu domů z porodnice se také čím dál lépe přisávala i bez kloboučku. Těsně pře koncem sedmého týdne jsme museli začít přikrmovat umělým mlékem. Zkoušeli jsme Omneo, ale to Peťulce vůbec nechutnalo a plivala ho. Tak jsme zkusili Alprem a ten přijala celkem dobře. Ovšem mateřskému mléku a zejména přímo z prsu dávala jednoznačně přednost. S lahvičkou jsme pak bojovali čím dál více. Malinko se to zlepšilo po přechodu na Nutrilon, ale byly dny, kdy z lahvičky nevypila ani kapku. Ve čtyřech měsících najednou nastal zlom, možná i proto, že maminka vypozorovala, že má Péťa ráda mlíčko teplejší, než je obvyklé. Od té doby pila z lahvičky dobře, ale zato úplně odmítala pít od maminky, což také nebylo dobré, ale moc se s tím dělat nedalo. Koncem pátého měsíce už jsme nekojily vůbec, jen občas se trochu napila mateřského mlíčka z lahvičky. Ale protože jí příliš nechutnalo, pila málo a tak bylo lepší krmit Nutrilonem, kterého vypila přeci jenom víc. Pila v autosedačce, nechtěla se chovat. Vypila tak dvě třetiny toho, co by vypít měla, ale asi jí to stačilo, protože znovu začala lehce přibírat. Těsně před ukončením pátého měsíce jsme přestali dávat mateřské mléko úplně, protože jí nechutnalo natolik, že odmítala i lahvičku s Nutrilonem, jenom aby se nespletla a necucla si mateřského mléka. Jakmile byla jen na Nutrilonu, bylo po problémech s jídlem. Pila sice méně, než by podle tabulek měla, ale tabulky nemusí mít vždycky pravdu. Důležoté bylo, že nehubla. Pila čtyřikrát až pětkrát za den, v noci spala bez buzení a asi jí to tak vyhovovalo. Během sedmého měsíce už začala pít častěji, někdy i po dvou hodinách, asi jí přestalo počáteční mlíčko stačit. Také moc nepřibírala, takže jsme se rozhodli začít s mlíkem pokračovacím. Zkusili jsme i zeleninové příkrmy místo poledního mléka. První pokusy dopadly dost žalostně, tak jsme na několik dní přestali a pak to zkusili znovu. A najednou to šlo, Péťa začala jíst a to docela dost. Nejdříve si dala říct na Hami - první lžička (mrkev), potom i na mrkev s bramborem, později i se zelím nebo kapustou uvařenou od maminky. Někdy si po zelenině dala ještě mlíčko, ale spíš jsme se snažili, aby měla po zelenině pauzu, aby si zvykla, že to je hlavní jídlo. V osmi měsících už měla zažitý masozeleninový příkrm jako oběd a začali jsme zkoušet dopolední mléko nahradit přesnídávkou a večerní kaší. V deseti měsících pak přibyl odpoledne bílý jogurt, ale ten jí zrovna moc nechutnal. Zkoušeli jsme ho míchat s přesnídávkou, ale nedělalo jí to dobře na žaludek, tak jsme to zkoušeli dál se samotným jogurtem a asi po měsíci už nebyl problém celý jogurt k svačině. V tu dobu už jedla opravdu hodně a celkem často, začali jsme dávat i pečivo a piškoty, přestali jsme mixovat a jedla jen jídlo rozmačkané vidličkou. Za den v tu dobu dokázala vypít už kolem 300 ml čaje, což byl úspěch, ještě v osmi měsících nepila kromě mléka nic, potom jen tak 100 ml ředěného Kubíka a jen hodně pozvolna jsme přešli na čajíčky.
První zoubek (levý dolní) se Pétě prořízl v devíti a půl měsících, druhý (pravý dolní) v jedenácti a půl měsících.
První slabiky začala Péťa vydávat celkem brzy, bylo to někdy v devíti měsících. Ale protože jsme to nijak nerozvíjeli, zůstalo u toho až do roka, kdy nejčastější kombinací slabik bylo mamama.