V čem jsou holky stejné nebo podobné a v čem se liší?
Největší rozdíl byl mezi nimi od narození ve velikosti a hmotnosti. Péťa byla výrazně menší. Zato byla z počátku šikovnější, Pája byla línější. Po příchodu domů z porodnice se to ale změnilo, zatímco Péťa stále hlavně spala, Pája začala sledovat dění kolem sebe. Chtěla se hodně chovat. Dřív a lépe začala zvedat hlavičku, když ležela na bříšku. Péťa se začala projevovat jako větší vztekloun. Když jí nešlo přisát se k prsu, začala se vztekat a křičet a o to méně se jí dařilo. Pája byla větší pohodář a přisávání k prsu jí nedělalo žádné velké problémy, klobouček potřebovala jen občas. Od druhého měsíce už holky klobouček nepotřebovaly vůbec. Péťa se začala první usmívat, ale Pája se usmívala víc a častěji. Pája si dobře zvykla na Nutrilon i lahvičku, Péťa s obojím bojovala, takže byla téměř plně kojená ještě ve čtyřech měsících, kdežto Pája si sice cucla, ale téměř každé krmení se dokrmovala z lahvičky. Jakmile jsme přešli plně na umělé mléko, pila Pája o něco málo více než Péťa, ale u obou přestaly být problémy s krmením a začaly obě přibírat. Zeleninové příkrmy nejdříve nechtěla ani jedna, po nějaké pauze zachutnaly oběma, ale Péťa byla přeci jen méně vybíravá. Dlouho trvalo, než začaly pít něco jiného než mléko, a opět to byla Péťa, která začala pít první a pila více. Srovnalo se to až těsně před prvními narozeninami, kdy obě vypily za den 200 - 300 ml čaje. S přechodem na kousky a nemixovanou stravu neměla problém ani jedna, jedly obě přibližně stejné množství, jen Péťa mívala o jednu dávku mléka víc, protože se v noci jednou budila.
Od konce čtvrtého měsíce se holky začaly projevovat pohybově a ukázalo se, že zatímco Pája je spíše cvalda a spokojí se jen s trochou pohybu, tak Péťa je živel, který sebou neustále šije, mrská ručičkama i nožičkama, je neustále v pohybu. Přetáčet na bříško se začala Péťa už v pěti a půl měsících, přesněji 5. 8., Pája pak přesně v šesti měsících, tedy 23. 8. Pétě to nestačilo, začala si hned i cpát kolínka pod bříško, což ale nebylo zrovna dobré, protože se ještě nedokázala vzepřít na ručičkách a tak přepadávala do stran. Pája se o něco podobného začala pokoušet až v sedmi měsících a to už se obě dokázaly lehce vzepřít na ručičkách. Od šestého měsíce jsme museli Péťu zakšírovat v autosedačce okamžitě, jakmile jsme ji tam posadili, jinak byla v mžiku na bříšku nebo mimo autosedačku. Pája dokázala v sedačce sedět v klidu třeba i hodinu, když si měla s čím hrát. Začali jsme ji kšírovat spíš proto, aby se nesnažila vzpírat do sedu. V sedmi měsících objevila Péťa plazení, kdežto Pája tento způsob pohybu úplně vynechala. Začala ale o dva týdny dříve než Péťa lézt, i když později klečela. Péťa si zase začala dříve stoupat a to v době, kdy ještě ani nelezla. V jedenácti měsících byly obě pohybově srovnané.
Od narození do tří až čtyř měsíců spaly obě téměř celý den a celou noc, budily se jen na krmení. Jen mezi šestou večer a půlnocí nespala většinou ani jedna a když už, tak jen na chviličku. Celou tu dobu prokřičely, nepomáhalo ani krmení, ani houpání, ani chování. Ve čtyřech měsících se toto spravilo, sice stále ještě byly po večerech ubrečenější, ale už si i trochu hrály a když se chovaly, tak nebrečely. V půl roce už měly obě dost podobný a celkem pravidelný režim. Začaly večer dříve usínat, nejdříve to bylo před desátou, potom už kolem deváté a Pája často i kolem osmé. Spaly celou noc až do osmi do rána, jen Péťa se někdy v noci jednou budila, většinou kolem třetí. Dopoledne pak spaly obě asi hodinku, někdy i dvě, usínaly kolem desáté. Odpoledne usínaly mezi druhou a třetí a opět spala každá tak dvě hodiny. Přes den spaly v kočárku, usínaly obě po krátkém povožení nebo pohoupání, v noci spaly v postýlkách. Pája usínala sama, Péťa potřebovala uspat v ruce. V sedmi měsících už ale bylo zase všechno jinak. Každá z nich spala jinak. Péťa spala jen na boku (už od prvních dnů doma z porodnice), případně i na bříšku, pokud se jí podařilo se ve spánku přetočit, Pája spala jen na zádech. Péťa usínala a spala lépe přes den a v kočárku, Pája zase v noci a v postýlce. Pája nejlépe usínala sama bez houpání, vození, chování, Péťa zase bez pohoupání, případně bez pochování neusnula. Někdy dělala i to, že v náručí klidně spala, ale jakmile jsme ji odložili do postýlky, okamžitě byla vzhůru a spustila křik. Někdy se nechala uhoupat v autosedačce, což Pája v té době už nikdy, naposledy snad jako tříměsíční. Kolem osmého měsíce začalo být uspávání obou čím dál obtížnější, zejména přes den, ale u Péti i v noci. V devíti měsících se Pája dala jen uvozit v kočárku a Péťa uchovat v náručí ve svislé poloze, ale i to bylo čím dál horší. Nakonec to vyřešil přechod ze dvou spaní přes den na jedno (v kočárku venku) a v deseti a půl měsících i rázný krom ve večerním ukládání, kdy jsme přestali uspávat, ale položili jsme je do postýlek a odešli. První noc řvali asi deset minut, druhou tak pět a později už jen sem tam někdy, každopádně od té doby byl s usínáním klid. V jedenácti měsících měly obě stejný režim, přes den spaly po obědě venku v kočárku dvě až tři hodiny a usínaly téměř okamžitě jen s minimálním povozením, večer jsme je ukládali kolem půl deváté a usínaly také ihned. Pája spala většinou celou noc, Péťa se budila jednou za noc na mléko, ale po nakrmení opět ihned usínala. Díky tomuto stavu jsme mohli obě holky přesunout k Lence do pokoje a od té doby chodily všechny tři holky společně spát i společně vstávaly.
První zoubek (u obou levý dolní) narostl oběma s rozdílem asi dvou dnů v devíti a půl měsících, druhý se Páje prořezal asi týden po prvním, zatímco Pétě až po dvou měsících.
V roce ještě ani jedna nemluvila, obě zkoušely slabiky, u Péti to bylo zřetelné mamamama, u Páji to bylo různé, jen při jídle říkala Pája zřetelné ham.